Myšlenky mé či cizí, pro mé zapamatování a povzbuzení ostatních.

Láska jako rozhodnutí

23. 9. 2015 15:06
Rubrika: Nezařazené

   V dnešní době se často mluví o lásce jako o emocích. A emoce pomáhají milovat, ale samy o sobě lásku netvoří. I když je nám někdo sympatický, můžeme se k němu chovat hrubě a když nám někdo sympatický není, můžeme se k němu přesto chovat s láskou a úctou.
   Ježíš neříká „Milujte ty, kdo se vám líbí a chovají se k vám pěkně.“, ale „Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují.“ 
   Jak to máme udělat? Rozhodně nemůžeme čekat, až ke všem budeme při setkání něco cítit. Nemáme na nic čekat, ale milovat. Naše emoce si někdy dělají, co chtějí, někdy je něco špatně ovlivní, i tehdy ale máme milovat. Navíc pokud máme milovat všechny lidi bez výjimky, není možné, abychom všechny poznali a ke všem něco cítili.
   Pokud láska není emoce, co to tedy je? Je to rozhodnutí. Rozhodnu se nečekat na lásku od druhého, ale milovat ho, kvůli lásce k Ježíši, protože i on toho člověka miluje. Rozhodnu se, že i když na mě druhý působí nepříjemně nebo sám nemám dobrou náladu, nepoddám se tomu, ale budu jednat s druhými s láskou, s úsměvem, s vlídností, s úctou.
   Již dříve jsem slyšel, že láska je rozhodnutí, ale trvalo mi nějakou dobu si to uvědomit a přijmout to. Teď ještě potrvá, než si tento přístup zažiji a naučím se, i když se mi chce nadávat, se zastavit a říct si „Ne, takhle ne! Teď jednej hezky pokojně a s láskou!“.
   Zastavit se a zklidnit není vždy tak lehké a každý má jinou povahu a má to tedy jinak obtížné. Pokud se rozhněváme, tak i když nejsme schopni projevovat lásku, nemáme alespoň projevovat nenávist. Sv. Pavel v listu Efezským říká „Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu.“
   Cítit hněv ještě není špatné. To začne být, až když si začneme hněv špatným způsobem vylívat ven na druhé. Je důležité někdy ze sebe hněv dostat, ale musí to být správným způsobem, ne hříšným, ne na ostatních lidech nebo živočiších.
   Sv. František Saleský, když mu jeden muž neustále dělal strašné naschvály, nic neříkal, mlčel. Ptali se ho, proč mu nic neřekne a odpověděl: „Udělal jsem dohodu mezi svým srdcem a jazykem. Jazyk nebude mluvit, dokud srdce nebude klidné.“
  
Bůh nám dává spoustu příležitostí milovat. Jedna z věcí, které ale lásce velmi brání, je pýcha a posuzování druhých. Pokud vidíme prostitutku, opilce, bezdomovce, muslima, neoblíbeného politika, mladé výtržníky, mládež s alkoholem, cigaretami, homosexuála atd., snadno začneme posuzovat jak je to naprosto špatný člověk, odpad společnosti, vrah, gangster, cítíme k němu odpor. To je ale naprosto zcestné. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni!“ Naopak, když takového člověka uvidíš, uč se ho milovat. Vždyť za těmito lidmi Ježíš přišel, je navštěvoval a chodil k nim do domu, z nich si vyvolil své učedníky, i celníka Matouše (Mt 9, 9-13).
   Někdy se s druhým člověkem nechceme moc bavit, protože nám připadá škaredý, hrubý, nebo jakkoliv nesympatický. To se ale musíme odnaučit. Mnohdy zjistíš, že i lidé, které jsi odsuzoval, jsou skvělí lidé, když se s nimi začneš bavit a projevuješ jim lásku.
   Marián Kuffa (slovenský kněz pracující se zločinci a lidmi na okraji společnosti) říká: „Život, to je maturita z jediného předmětu. A tím předmětem je láska.“ Nejedná se o zkoušku z toho, co k druhým cítíme, ale jak k nim projevujeme lásku. Tento kněz také zažil, že právě prostitutka měla v sobě více lásky, než spousta křesťanů, kteří chodili kolem bezdomovce do kostela. Chodili kolem něj s odporem, brali ho jako špínu pro společnost. Ale ta prostitutka se o něj jediná postarala. Podobně jako v podobenství o milosrdném Samaritánovi. „Celníci a nevěstky vás předejdou do Božího království.“ A to proto, že měli větší lásku, odmaturovali lépe, než my věřící.
   A jeden ze způsobů projevování lásky může být také pokojné snášení projevů nelásky od blízkých i cizích lidí. Pokud na tebe někdo křičí nebo se chová agresivně, uvědom si, že je třeba plný nějakého hněvu, něco ho mohlo velmi zranit, jeho život může být jedním velkým zklamáním, nebo se mu v poslední době poskládalo několik špatných událostí, dostal špatnou zprávu. Potřebuje svůj hněv dostat ven. Neoplácej mu to. Neříkej mu v tu chvíli, jak má svůj hněv ovládnout.  Pokud kritizuje, neříkej nazpět, co on dělá špatně. Tvá starost není, co dělá druhý, ale co děláš ty. Ty v tu chvíli jen vyslechni druhého a pokus se z lásky vydržet nadávky. Když to ze sebe ten člověk dostane a ty se k němu dál chováš s láskou, může se stát, že se omluví, že měl těžké období a nemyslel to tak, jen měl mizernou náladu, kvůli něčemu, co se stalo. Nebo navenek to třeba poznat nepůjde, ale tvoje láska v něm zanechá stopu, která se třeba projeví až za delší dobu.
Neříkám, že to všechno půjde hned, ale když se rozhodneme milovat každého člověka a rozhodneme se milovat Boha, a to za každé situace, tak se určitě bude žít lépe nám i lidem okolo. :) Učme se milovat, a učme se pokoře, protože ta otvírá srdce, aby do něj mohla vstoupit láska. Láska a pokora jsou sestry, které nemohou být jedna bez druhé. 

Zobrazeno 2666×

Komentáře

Klára Plešingrová

:) díky, tak ať nám v tom Pán neustále pomáhá a je s Tebou!

malýFrantišek

:) s Tebou též ;) +

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio